Tábor Dhaulagiri

Letošní tábor byl, jako všechny od roku 2007, vyvrcholením dlouhodobé hry, která se letos odehrávala v nitru Himalájí a jméno nesla podle jedné z nich - Dhaulagiri. Ideovým otcem, tvůrcem i organizátorem hry byl letos kamarád Sova z Havířova a proto, aby nenesl úplně všechny funkce, přenechal místo hlavního vedoucího tábora Wapimu, zkušenému muži na svém místě. Dívčí část vedení ve složení Drobek a Anežka se svých postů vzdala a tak jejich role převzala nová vycházející hvězda francouzského nebe, vědec, muž z Východu, lékař, gastronom, hudebník, astronom, humorista, kutil a kulinář, lingvista a milovník lecčeho Romain, okamžitě degradovaný do role asistenta. Ženský živel pak zosobnilo nezapomenutelné trio děvčat z Plzně: Hruška, Ilča a Píďa na pomezí mezi účastníky a vedoucími (zda byla vzkříšena slavná funkce podvedoucího, se mně nepodařilo zjistit).

Stavba týpí letos probíhala pod dohledem zkušeného Parda za pomoci dlouhonohých tábornic.

Tak se nám to zase podařilo!

Těžko říct, jak Drobek tu umývárnu postavila, faktem zůstává, že na žádném z táborů Bobří stopy si účastníci nemyli tak rádi ruce jako letos.

Pat a Mat v jednom, Hercule Poirot, pan kolega a monsieur assistante v jedné osobě jménem Romain je schopný všeho.

Stavbu tábora tentokrát vedl muž nejpovolanější - dlouholetý táborník Pard, který je také tvůrcem všech našich stanů týpí. Včetně drobné pomoci několika rodičů a mě s Drobkem vyrostl letos tábor během dvou dní do plné krásy a tak mohly družinky Sněhoborců, Dobrodruhů a Omrzlin směle začít žát svým himalájským životem. Ráno po zahajovacím ohni a vztyčení vlajky, která letos neohroženě vlála bez ukořistění celý tábor, jsme s Drobkem vyrazili přibližně po trase předloňské závěrečné cesty přes kopec a Brzkov do údolí Šlapanky a proti proudu do Polné. Žel vlaky odsud už 31 let nejezdí, takže do Brna jsme pokračovali autobusem.

Letos mně připadla čest zapálit zahajovací táborový oheň.

Zamyšlené pohledy jsou plné očekávání, jaké to letos bude. Po letech se táboníci opět vydávají do Asie, tentorkát do Nepálu, aby pomohli s osvobozením dosud neznámého národa žijícího v nitru hor.

A když oheň dohoříval, vyhoupl se nad obzorem velký vůz.

Součástí úvodní rozdělovací hry bylo také sekání dřeva na čas, se kterým se výborně poprali i nejmenší táborníci.

Pěkné počasí a dlouhodobé sezení v kanceláři mě přiměly, abych za necelý týden, hned v pátek o páté vyrazil na tábořiště znova, tentokrát ovšem na kole. Trasa lehce přes sto kilometrů se mně zdála nenáročná, zato však ve své první části nudná, tak jsem se rozhodl jet bez mapy okolo brněnské přhrady a pak údolím Svratky do Tišnova. Tamější červenou značku jsem si pamatoval jen matně a tak mě přlézání skal s kolem a několikeré brodění nejen překvapilo, ale také slušně zdrželo. Když jsem dojel na Pikárec, setmělo se. Opět jsem ocenil, že jsem si nechal na kole staromódní dynamo a reflektor se žárovkou - stačilo cvaknout a zbývajících 40 km jsem dojel se světýlkem a s písní „dnes ještě sto mil uvidí, jak svítí Kopp a spol.“ na rtech. Těsně před půlnocí jsem byl v prázdném táboře, který však už od čtvrtka obývala Drobek.

Losování banánů na první táborovou svačinu, ještě před vztyčením vlajky.

A je to tady - vlajka vzhůru letí.

Tábor je zabydlený a dostává se do normálního každodenního režimu.

V noci jsme hlídali vlajku na louce přímo pod stožárem a připravovali »prostřední« táborák, u kterého jsme pak společně se v sobotu večer se navrátivšími táborníky povídali a zpívali až do pozdní noci. V neděli jsme pak s Drobkem odjeli podruhé, tentokrát vlakem z Přibyslavi, kam ona dojela stopem a já na dvou kolech. Zajímavým objevem tady byla štola vedoucí od řeky pod město, o které jsem nevěděl, přestože tady táboříme už 4 roky.

Tábor teď poběží čtrnáct dní svým životem. My s Drobkem odcházíme údolím Šlapanky do Polné na autobus.

V půli tábora se ale přecejenom na chvíli vracíme - pohlídat tábořiště osiřlé po dobu dvoudenňáku před zloději a bouřkou.

Pohled po probuzení v týpí dává tušit, že se nám to podařilo. Už zase je krásně.

Třetí a poslední příjezd a odjezd se odehrály zase o týden později. Tentokrát jsem nepřijel ani na kole ani vlakem, nýbrž autem a to přímo autem stěhovacím, ve kterém Jerry hodlal odvézt celý tábor do Brna. Společně s Pájou a Drobkem, která tentokrát jela s námi, jsme se ještě stihli zúčastnit tradičního fotbálku mezi týpky a všichni dohromady vypít várnici plnou vody.

Ke krásnému dni patří krásná rozcvička (Telefunken) a potom koupání v ledovém potůčku.

Pozici táborového vozidla po určitých periptiích obhájila legendární Škoda 120 L původem z Brna, t.č. v mé zápůjčce.

Potřetí a naposledy jsme s Drobkem přijeli na závěrečný oheň ve tvaru nepálského čörtenu.

V neděli 26. července 2013 za setmění vzplál závěrečný oheň pátého tábora mezi Brzkovem a Hrbovem a celkově padesátého tábora Bobří stopy ve tvaru nepálského čörtenu, aby se společně s jeho jiskrami nesly ke hvězdám vzpomínky devíti účastníků, tří vedoucích a nás, kteří jsme stáli okolo tohoto velkého díla. A tam nahoře aby se přidaly ke stovkám zážitků předchůdců dnešních táborníků, ale také nastínily další pokračování táborů se jménem Jaroslava Foglara ve štítě. Listí osik šumělo, praskání ohně se odráželo do kmenů stromů v protějším lese, někde zakřičel pták a tráva chladila večerní rosou.

Nástěnka se za těch dobrodružných 14 dní docela zaplnila.

Samozřejmě došlo i na tradiční fotbálek mezi týpky a po něm jsme vypili várnici. Chvíli to trvalo a tak na společnou fotku už jaksi zapadlo sluníčko…

…na společnou fotku táborníků zase svítilo až moc. Ahoj za rok!

Související články:
	Článek: Tábor Karaí Pukú 16. 7. 2016		Článek: Tábor Bobří stopy Nemesis 15. 7. 2017
	Článek: Tábor Bobří stopy Stalker 4. 7. 2021		Reportáž: Tábor Perpetuum 2007 7. 7. 2007
	Reportáž: Tábory 2008 7. 7. 2008		Téma: Tábory Na letním táboře jsem byl poprvé jako čtyřletý, od roku 1996 jsem však jezdil na tábory opravdu sám za sebe, bez rodičů a s kamarády. Tehdy jsme vyrazili s ada…
	Téma: Letní tábory Tábořit se dá po celý rok, ale atmosféra letního tábora na louce obklopené ze všech stran lesem patří mezi dojmy, které se nezapomínají po celý život. Šumění k…		Reportáž: . .
	Reportáž: . .		Reportáž: . .